KSČM

Otevřený volební program KSČM pro volby do PS PČR 2010

Komunistická strana Čech a Moravy je strana, která ve své současné podobě vzniká v roce 1990. V současnosti se hlásí k marxistické ideologii a jejím dlouhodobým cílem je socialismus, hlásí se k tradicím levicového hnutí v Čechách i Evropě. Strana vyvolává v české společnosti rozdílné názory, které jsou většinou velmi jednoznačné – jasné ano/jasné ne. Strana je kontroverzní nejen svým názvem, ale také tím svou nejasnou historickou návazností. Přesto v letošním volebním programu mluví o poučení se z chyb před rokem 1989 (návrat těchto poměrů je opravdu nepříliš pravděpodobný), neudělala za historickým vývojem u nás jasnou tlustou čáru.
Strana má od roku 1996 v České republice stálou voličskou podporu pohybující se okolo 15%. Je to dáno zejména „voličskou disciplínou“. Jednoduše, stálí příznivci komunistické strany, na rozdíl od jiných, chodí k volbám pravidelně a výsledné procento je vlastně ovlivněno celkově slabou voličskou účastí v republice. Tedy: Čím méně voličů přijde k volbám, tím větší podporu budou pravděpodobně mít komunisté. (Jejich počet zůstane přibližně stejný, ale sníží se počty ostatních.) Cílovou skupinou komunistů jsou jednoznačně sociálně slabší skupiny: důchodci, ale i mladí z této skupiny, pak zejména nízkopříjmové rodiny s dětmi. Jde o výrazně levicově orientovanou stranu, která jen těžko bude bojovat o nové voliče mezi nerozhodnutými středovými voliči. Na druhou stranou je jedinou čistě levicovou alternativou k Sociální demokracii. Pro většinu stran je spolupráce s komunisty nepřijatelná a tak je dlouhodobě opoziční stranou i přes relativně velké procentní zisky ve volbách.

Co má KSČM v programu:

Práce pro všechny za spravedlivou mzdu

Strana má opravdu velmi levicový přístup. Píše zde o vytvoření až 100 000 pracovních míst zvýšení podpory v nezaměstnanosti až na 14 000Kč, podpoře zaměstnanosti ve veřejných službách a tak dál. Předložená opatření budou muset být financována státem a dohromady se nebude jednat o pár korun, kde na to stát vezme? Druhá věc je, že pokud se rapidně nezvýší i podprůměrné mzdy, tak vysoká podpora bude pro spoustu lidí demotivační. Není přece třeba pracovat za téměř stejné peníze, jako mi dá stát bez práce. Dalším opatřením, které chci zmínit, je zrovnoprávnění mezd ve vztahu k cizincům, tak aby zahraniční pracovní síla nevytlačovala tu domácí přistupováním na nepřiměřeně nízkou mzdu. Jak ale KSČM přesvědčí podnikatele, aby platili za stejnou práci více peněz? Nebo podle uvedené zásady – stejné peníze za stejnou práci – jak přimět domácí zaměstnance, aby pracovali za stejně nízkou mzdu jako ti zahraniční? Předpokládám, že zvýšením sociální podpory to asi nepůjde.

Žádná tolerance k omezování sociálních jistot všech generací

Zase jen slyšíme spoustu sociálních výhod, které získáme nebo které budou prohloubeny, ale ani o slovo z čeho budou financovány. Jak jde například zajistit růst platů zdravotníků, pokud navíc prosazujeme zrušení poplatků – nejen těch třicet korun, které momentálně sem tam investujeme při návštěvě doktora, ale i další výdaje se nutně projeví někde jinde. Pokud ne v dalším překotném zadlužování, tak to pravděpodobně bude opět z našich kapes a to nelze jinak než snížením daní. Za předpokladu, že to vedení a členové KSČM nechtějí platit z kapes vlastních – takového člověka jsem zatím nepotkala. Je jasné, že každému je příjemnějšího něco jiného. A pokud nejde o zadlužování je to tolerovatelné, ale zvyšovat příjmy vlastní na úkor příjmů dalších generací, není věcí jednotlivce. Dalšími velkorysými sliby je výstavba startovacích bytů nebo zastavení zvyšování odchodu do důchodu.

Investice do vědy a nových technologií – základ boje proti krizi

Tady se KSČM slibuje další snižování DPH a velmi progresivní daň, která v nejvyšším pásmu (příjem nad 84 000) má být 40%. Odevzdávat již skoro polovinu svého výdělku státu může být pro mnoho lidí natolik nepřijatelné, že radši začne vydělávat méně nebo najde jiný způsob jak se dostat pod tuto hranici a stát se tím, místo aby vydělal, může dostat do opačné situace. A kdyby ne, tak by to pravděpodobně nestačilo k financování štědré sociální politiky KSČM, na slibované dotace do vědy a výzkumu, na odpouštění sociálního a zdravotního pojištění zemědělcům v období krize, modernizaci infrastruktury a dalších. Mnoho věcí, které Komunistická strana Čech a Moravy slibuje, zní lákavě, ale není zde ani slovo, jak toho chce dosáhnout.

Zdravé životní prostředí, trvale udržitelný rozvoj a regulace trhu

Tato část programu odpovídá zelené části „rudozeleného“ programu jak ho označil předseda Filip. Jen stručně některé z bodů: výstavba dálnic, tak aby snižovali hluk ve městech a obcích, podpora jaderné energie a obnovitelných zdrojů, ochrana zdrojů pitné vody, snižovat množství odpadů … Řada z nich je potřebná, ale také velmi nákladná a zatím žádná zmínka o jejich financování, pokud nepočítáme onu dosti diskutabilní progresivní daň.

Bezpečí pro občany, spravedlivý trest za každé bezpráví

KSČM podle svého programu bude prosazovat více policistů v ulicích, zlepšení spolupráce obecní a státní policie, odstranění duplicity státní a obecní polici, potírání organizovaného zločinu a korupce, aktivní opatření proti extremismu.

Demokracie a lidská práva – KSČM pojistkou demokracie

Jedním ze zajímavých bodů této části je navržení možnosti ztráty mandátu poslance na základě rozhodnutí soudu, pokud se v průběhu výkonu svého mandátu, poslanec podstatně odchýlí od volebního programu politického subjektu, za který byl zvolen. Předpokládám, že by toto opatření mělo vést k stabilizaci politického prostředí a zamezit utváření nestabilních koalic. Problém nastává ve chvíli, kdy máme definovat „podstatné odchýlení“. Jak ho popsat v zákonu, aby toto opatření nemohlo být zneužito? Dalším možným důvodem pro toto opatření by byla snaha snížit poslanecké obchodování s hlasy a je možné, že by toto opatření vedlo ke kompromisnějším řešením – nemožnost vyměnit kladné/záporné hlasování v jedné věci, výměnou za podporu něčeho jiného. Na druhou stranu, je možné, že poslanci by se pak nedokázali domluvit už vůbec na ničem.
Mezi další body patří zrušení náhubkového zákona, podpora pluralismu politického systému (oproti systému dvoustranickému), boj s lobbingem a korupcí, jasnější vymezení pravomocí prezidenta a zvážení jeho přímé volby, důsledně uplatňovat politickou i právní odpovědnost veřejně činných osob, rozšířit okruh vzájemně neslučitelných funkcí ve státní správě a samosprávě; veřejné funkce vnímat především jako službu veřejnosti zrychlit a zjednodušit soudní řízení…

Výchova, vzdělání, kultura

I v této oblasti je vše v souladu se štědrou sociální politikou prosazovanou KSČM, bez jediné zmínky o finančních zdrojích. Spoustě studentům by se zajisté líbila větší dotace menz a kolejí, ale pokud by si na to musel stát půjčit, znamenalo by to pro milého studenta, že za tento svůj levnější oběd by v budoucnu zaplatil několika násobně vyšší částku na úrocích státního dluhu. Odmítnutí školného v jakékoli podobě je důkazem naprostého nezájmu KSČM o příjmovou stránku věci. Všechny tato opatření (bezplatné poskytování ochranných pomůcek v učňovském školství, prospěchová stipendia, větší dotace menz a kolejí …) jsou pro spoustu lidí zajímavé, proč nám ale komunisté nechtějí říci, kde na to vezmeme?
Dalším pravděpodobně méně nákladným opatřením je podpora kultury ( aby následkem šetření neutrpěla její kvalita) nebo výchova k toleranci, multikulturní výchova nebo snaha o mezinárodní uznání českých studijních programů a diplomů českých vysokých škol.
V podobném duchu sociální velkorysosti se dál KSČM věnuje dětem a rodině. Na volebním programu KSČM vidím negativně zejména nulovou snahu vysvětlit (potencionálním) voličům jak svých, řekněme, předsevzetí chtějí dosáhnout a jaká je jejich cena. Bezesporu je tento program pro mnoho lidí velice zajímavý, ale možná, že by nebyl takový, kdyby zjistili, odkud na to půjdou peníze. (Proč by o tom jinak nepsali?) KSČM není ovšem jedinou stranou, která se příliš nebo vůbec nezabývá nepopulárními opatřeními. Ale lidé vědí, že v životě není všechno jen pozitivní. Osobně toto vnímám jako podceňování voličů, opravdu si politické strany myslí, že nemyslíme a jdeme slepě za politickými sliby? Dokažme jim, že tomu tak není.